Tajemství věty: Komplement odkrývá karty!

Co je to komplement?

V jazykovědě je komplement slovo nebo skupina slov, která rozvíjí význam slovesa tím, že o něm poskytuje další informace. Na rozdíl od přívlastku, který rozvíjí podstatné jméno, komplement doplňuje význam slovesa a často je pro pochopení věty nezbytný.

Komplement můžeme rozdělit na dva základní typy: předmět a doplněk. Předmět vyjadřuje, na koho nebo na co sloveso děje směřuje. Například ve větě "Pepa čte knihu" je "knihu" předmět, protože vyjadřuje, co Pepa čte. Doplněk na druhé straně poskytuje další informace o podmětu nebo předmětu. Ve větě "Pepa je chytrý" je "chytrý" doplněk, protože popisuje vlastnost podmětu "Pepa".

Pochopení funkce komplementu je klíčové pro správné porozumění gramatické stavbě věty. Bez komplementu by věta často nedávala smysl nebo by její význam byl neúplný.

Typy komplementů v češtině

V češtině rozlišujeme několik typů komplementů, které se liší svou funkcí a tvarem. Mezi nejčastější patří:

• Předmětný komplement: Vyjadřuje předmět slovesa a odpovídá na otázku koho/co? Například ve větě "Petr četl knihu" je "knihu" předmětný komplement, protože vyjadřuje předmět slovesa "četl" a odpovídá na otázku "co četl?".
• Přívlastkový komplement: Blíže určuje podstatné jméno a odpovídá na otázky jaký/který/čí? Ve větě "Krásná dívka zpívala" je "krásná" přívlastkový komplement, protože blíže určuje podstatné jméno "dívka" a odpovídá na otázku "jaká dívka?".
• Příslovečný komplement: Vyjadřuje okolnosti děje, jako je místo, čas, způsob, účel atd. Odpovídá na různé otázky, například kde? kdy? jak? proč? Ve větě "Petr běžel rychle do lesa" jsou "rychle" a "do lesa" příslovečné komplementy, protože vyjadřují okolnosti děje (způsob a místo) a odpovídají na otázky "jak běžel?" a "kam běžel?".
• Doplňkový komplement: Doplňuje význam slovesa a bývá vyjádřen ve tvaru pádu, který je pro dané sloveso typický. Například ve větě "Petr se stal lékařem" je "lékařem" doplňkový komplement, protože doplňuje význam slovesa "stal se" a je vyjádřen v 7. pádě, který je pro toto sloveso typický.

Komplementy jsou důležitou součástí věty, protože bez nich by věta často nedávala smysl nebo by její význam nebyl úplný. Pochopení funkce a tvarů komplementů je proto klíčové pro správné porozumění české gramatice.

Příklady komplementů ve větách

Komplement je slovo nebo skupina slov, která rozvíjí význam slovesa, podstatného jména nebo přídavného jména. Jinými slovy, komplement doplňuje informaci o tom, co se děje, kdo to dělá, komu se to děje atd.

Představte si větu "Pepa čte knihu". Sloveso "čte" je řídící člen a "knihu" je jeho předmět. Ale co když chceme vědět víc? Můžeme přidat komplement: "Pepa čte knihu v parku". Nyní víme, kde Pepa čte. "V parku" je tedy komplement, který rozvíjí význam slovesa "čte".

Komplementy můžou být vyjádřeny různými slovními druhy:

Podstatným jménem: Eva se bojí pavouků. ("pavouků" je předmět slovesa "bojí se")

Zájmenem: Dej to mně. ("mně" je předmět slovesa "dej")

Infinitivem: Chci se naučit anglicky. ("naučit se anglicky" je předmět slovesa "chci")

Vedlejší větou: Vím, že přijdeš. ("že přijdeš" je předmět slovesa "vím")

Pochopení funkce komplementu je důležité pro správné porozumění větě a pro tvorbu gramaticky správných a srozumitelných textů.

Komplement vs. přívlastek

V češtině často narážíme na pojmy „komplement“ a „přívlastek“, které se používají k popisu slov rozvíjejících jiné větné členy. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že se jedná o synonyma, ve skutečnosti mezi nimi existuje zásadní rozdíl.

Komplement, někdy nazývaný také „doplněk“, je větný člen, který doplňuje význam slovesa, podstatného jména nebo přídavného jména. Bez komplementu by věta často nedávala smysl nebo by její význam byl neúplný. Například ve větě „Petr čte knihu“ je slovo „knihu“ komplementem slovesa „čte“, protože doplňuje informaci o tom, co Petr čte. Komplementy se typicky objevují v pádech jiných než prvním (nominativu) a nelze se bez nich zeptat na podmět věty.

Na druhou stranu, přívlastek je větný člen, který blíže určuje podstatné jméno. Odpovídá na otázky „jaký“, „který“, „čí“. Na rozdíl od komplementu není pro smysl věty nezbytný a jeho vynechání by význam zásadně nezměnilo. Například ve větě „Petr čte zajímavou knihu“ je slovo „zajímavou“ přívlastek, protože blíže určuje, jaká kniha je čtena. Přívlastek se shoduje s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě.

Zjednodušeně řečeno, komplement je pro význam věty nezbytný a doplňuje sloveso, podstatné jméno nebo přídavné jméno, zatímco přívlastek pouze blíže určuje podstatné jméno a není pro smysl věty nezbytný.

Význam komplementu pro význam věty

Komplement hraje v české větě klíčovou roli při dotváření a zpřesňování významu. Zatímco podmět nám říká, kdo nebo co děj provádí, komplement rozvíjí sloveso a dodává informaci o tom, na co nebo na koho se děj vztahuje. Představte si větu "Pepa čte." Bez komplementu nevíme, co Pepa čte – knihu, noviny, komiks? Teprve přidáním komplementu, například "Pepa čte knihu", se význam věty stává úplným a srozumitelným.

Komplement se v jazykovědě často označuje jako doplněk. Existuje několik druhů komplementů, z nichž každý plní specifickou funkci. Například předmět ve větě "Pepa čte knihu" je přímým předmětem a vyjadřuje, co Pepa čte. Nepřímý předmět, jako například ve větě "Pepa dal knihu Janě", nám zase prozradí, komu Pepa knihu dal. Kromě předmětů existují i další typy komplementů, například přísudkové jméno ve větě "Pepa je doktor" nebo příslovečné určení místa ve větě "Pepa čte v knihovně".

Pochopení funkce komplementu je zásadní pro správné porozumění české gramatice a pro tvorbu gramaticky správných a významově jasných vět. Bez komplementu by naše vyjadřování bylo neúplné a často nesrozumitelné.

Komplexní věta s rozvitým doplňkem nám umožňuje postihnout jemné nuance významu, které by v jednoduché větě zanikly.

Zdeněk Dvořák

Komplement v jiných jazycích

V lingvistice se pojem komplement používá napříč mnoha jazyky, ačkoliv jeho přesná definice a rozsah se mohou lišit. V angličtině se používá termín "complement", který zahrnuje jak předmětové, tak i předmětové doplňky. Francouzština rozlišuje mezi "complément d'objet direct" (přímý předmětový doplněk) a "complément d'objet indirect" (nepřímý předmětový doplněk). Němčina má podobné rozdělení s "direktes Objekt" a "indirektes Objekt". Španělština používá termíny "complemento directo" a "complemento indirecto".

Vlastnost	Komplement	Příklad
Funkce ve větě	Doplněk k podmětu	Jan je unavený.
Požadovaný pád	Závisí na slovesu	Jan se stal učitelem. (7. pád)
Možnost vynechání	Někdy ano, někdy ne	Jan je (chytrý). - Vynechání možné Jan se stal učitelem. - Vynechání změnění smysl věty

V mnoha jazycích, včetně těch zmíněných výše, se komplementy často vyznačují specifickým tvarem nebo pádem. Například v češtině se předmětové doplňky v akuzativu a nepřímé předmětové doplňky v dativu. V jiných jazycích, jako je angličtina, se pády vytrácejí a funkce komplementu je dána spíše jeho pozicí ve větě.

Pochopení pojmu komplement je klíčové pro porozumění gramatice a struktuře věty v různých jazycích. Ačkoliv se terminologie a specifická pravidla mohou lišit, základní funkce komplementu jakožto složky rozvíjející sloveso a poskytující o něm další informace zůstává zachována.

Zajímavosti o komplementu

V češtině se s pojmem komplement setkáváme spíše v lingvistice. Označuje se jím slovo nebo skupina slov, která rozvíjí a doplňuje význam slovesa. Komplement je tedy jakýmsi "parťákem" slovesa, bez kterého by věta často nedávala smysl nebo by její význam byl neúplný. Představte si větu "Adam má". Chybí nám informace, co Adam má. Teprve dodáním komplementu, například "knihu", věta získává plný význam: "Adam má knihu". Komplementy se dále dělí na různé druhy podle své funkce ve větě. Můžeme se setkat s předmětem, přívlastkem, příslovečným určením a dalšími. Pozor, nepleťme si komplement s podmětem! Zatímco podmět nám říká, kdo nebo co děj ve větě vykonává, komplement doplňuje informace o tomto ději nebo o jeho aktérech.

Porozumění funkci komplementu nám pomáhá lépe chápat stavbu věty a vztahy mezi jednotlivými slovy. Díky tomu se pak dokážeme v jazyce lépe orientovat a vyjadřovat se srozumitelněji a přesněji.