Druhy přísudku: Zkroťte gramatiku jednou provždy!

Jednoduchý slovesný přísudek

Jednoduchý slovesný přísudek je základem věty a vyjadřuje se slovesem v určitém tvaru. Tento tvar slovesa nám prozradí osobu, číslo, způsob, čas a rod. Jednoduše řečeno, sloveso v tomto typu přísudku nám dává veškeré informace o ději, který se odehrává.

Příklad: Pepa čte knihu. Sloveso "čte" je v 3. osobě jednotného čísla, oznamovacím způsobu, přítomném čase a činném rodě. Vidíme, že nám jedno slovo dává spoustu informací o tom, co Pepa dělá.

Je důležité si uvědomit, že jednoduchý slovesný přísudek může být tvořen i více slovy, pokud se jedná o slovesné tvary složené. Například: Pepa bude číst knihu. I v tomto případě se jedná o jednoduchý slovesný přísudek, i když je tvořen dvěma slovy ("bude číst").

Rozpoznání jednoduchého slovesného přísudku je klíčové pro správné pochopení stavby věty a pro další gramatickou analýzu.

Jmenný přísudek se sponou

Jmenný přísudek se sponou je jedním ze základních druhů přísudku v české gramatice. Skládá se ze sponového slovesa a jmenné části. Sponové sloveso (být, bývat, stát se, stát, jevit se, zdát se, vypadat, slušet, …) tvoří gramatické jádro přísudku, ale nemá vlastní věcný význam. Význam přísudku je obsažen až v jmenné části. Ta může být vyjádřena různými slovními druhy, například podstatným jménem (Petr je učitel.), přídavným jménem (Dům je vysoký.), zájmenem (To je moje.), číslovkou (Jsou nás dva.) nebo příslovcem (Venku je teplo.). Jmenný přísudek se sponou vypovídá o vlastnosti, stavu nebo příslušnosti podmětu.

Druh přísudku	Popis	Příklad
Přísudek slovesný	Vyjádřený určitým tvarem slovesa.	Pes štěká.
Přísudek jmenný se sponou	Tvořený sponou (být, bývat, stát se...) a jmennou částí.	Otec je učitel.

Jmenný přísudek beze spony

Jmenný přísudek se skládá ze dvou částí: přísudkového jména a sponového slovesa. Co se ale stane, když sponu vynecháme? Vznikne nám jmenný přísudek beze spony, který se často používá v mluveném jazyce nebo v uměleckých textech.

Tento typ přísudku je typický pro expresivní vyjadřování, kdy chceme zdůraznit přísudkové jméno. Místo "On je unavený." můžeme říct "On unavený.", čímž dodáme větě na dramatičnosti a důrazu na jeho únavu.

Jmenný přísudek bez spony se vyskytuje alespoň v přítomném čase, kde se spona normálně vynechává. V ostatních časech je alespoň nutný nějaký tvar slovesa být, aby ta věta nebyla divná. No a v budoucím nebo minulém čase musíte alespoň tu sponu doplnit, jinak by to prostě nedávalo smysl a znělo by to dost kostrbatě.

Složený slovesný přísudek

Složený slovesný přísudek je typ přísudku, který se skládá ze dvou a více slovesných tvarů. Tvoří ho pomocné sloveso a infinitiv, příčestí minulé nebo přechodník přítomný. Pomocné sloveso vyjadřuje gramatické kategorie, jako je osoba, číslo, čas, způsob a vid, zatímco infinitiv, příčestí minulé nebo přechodník přítomný nesou lexikální význam přísudku.

Příklady složeného slovesného přísudku:

Budu číst knihu. (pomocné sloveso "budu" + infinitiv "číst")

Začal jsem psát dopis. (pomocné sloveso "začal jsem" + infinitiv "psát")

Mám uvařeno. (pomocné sloveso "mám" + příčestí minulé "uvařeno")

Seděl čtoucí noviny. (pomocné sloveso "seděl" + přechodník přítomný "čtoucí")

Složený slovesný přísudek je v češtině velmi častý a používá se k vyjádření široké škály významových odstínů. Je důležité si uvědomit, že ne každé spojení slovesa s infinitivem, příčestím minulým nebo přechodníkem přítomným tvoří složený slovesný přísudek. Někdy se jedná o jiné větné členy, například o přívlastek shodný nebo příslovečné určení způsobu.

Druhy přísudku, ač se mohou zdát na první pohled složité, nám ve skutečnosti pomáhají lépe porozumět stavbě věty a vztahům mezi jejími částmi. Stejně jako dirigent řídí orchestr, tak i přísudek udává směr a dynamiku celé výpovědi.

Božena Černá

Přísudek shodný a neshodný

V české gramatice rozlišujeme dva základní druhy přísudku: přísudek shodný a přísudek neshodný. Přísudek shodný se s podmětem shoduje v osobě, čísle a rodu. Jeho základem je sloveso v určitém tvaru, které vyjadřuje osobu, číslo i rod. Typickým příkladem je věta: "Pepa čte knihu." Sloveso "čte" je v 3. osobě jednotného čísla mužského rodu, stejně jako podmět "Pepa".

Na druhou stranu, přísudek neshodný se s podmětem v rodě neshoduje a někdy ani v čísle. Tvoří ho sloveso v neurčitém tvaru (infinitiv), přechodník přítomný nebo přechodník minulý, jmenná část s nulovým tvarem slovesa být nebo sloveso v modálním nebo fázovém významu. Příkladem může být věta: "Učit se cizí jazyk je důležité." Zde je přísudek neshodný "učít se cizí jazyk".

Rozlišení těchto dvou typů přísudku je důležité pro správné porozumění české gramatice a pro tvorbu gramaticky správných vět. Zatímco přísudek shodný poukazuje na konkrétní osobu, číslo a rod vykonávající děj, přísudek neshodný se zaměřuje spíše na samotný děj a jeho průběh.

Věty s více přísudky

V češtině často tvoříme věty s více přísudky, abychom se vyhnuli opakování a dodali textu plynulost. Takové věty nazýváme souvětí. Souvětí se skládá z minimálně dvou vět jednoduchých, které jsou spolu významově a gramaticky propojeny. Každá věta jednoduchá v souvětí má svůj vlastní přísudek. Rozlišujeme dva základní druhy přísudků: přísudek slovesný a přísudek jmenný se sponou. Slovesný přísudek je tvořen určitým tvarem slovesa, zatímco jmenný se sponou se skládá ze sponového slovesa (být, bývat, stát se...) a jmenné části. V souvětí se mohou vyskytovat různé kombinace slovesných a jmenných přísudků. Například: "Petr četl knihu a Jana psala dopis." - v tomto souvětí máme dva slovesné přísudky: "četl" a "psala". Nebo: "Slunce svítilo a obloha byla modrá." - zde máme jeden slovesný přísudek "svítilo" a jeden jmenný se sponou "byla modrá". Pochopení druhů přísudků a jejich role v souvětí je klíčové pro správné porozumění a tvorbu českých vět.

Přísudek v různých jazycích

Přísudek je základem věty a jeho forma se v různých jazycích liší. V češtině rozlišujeme přísudek slovesný, který je tvořen pouze určitým tvarem slovesa, a přísudek jmenný se sponou, který se skládá ze sponového slovesa (být, stát se) a jmenné části. Jmenná část přísudku vyjadřuje vlastnost, stav nebo jinou charakteristiku podmětu a může být vyjádřena například podstatným jménem, přídavným jménem nebo zájmenem. V angličtině se setkáváme s podobným rozdělením na verbal predicate a nominal predicate. Zajímavé je, že některé jazyky, například maďarština, sponové sloveso v přítomném čase běžně vynechávají. Gramatika daného jazyka tedy určuje, jakým způsobem se přísudek tvoří a jaké má vlastnosti.